Drizzt pomalu odklonil scimitary od hákovcova hrdla. "Nejsem... jak vyp... vypadám," pokusil se netvor koktavě vysvětlit. Zdálo se, jako by se hákovec s každým slovem vyjadřoval jistěji.
"Jsem... pech."
"Pech?" Belwar vykulil oči a přistoupil k Drizztovi. Svirfnebli se zadíval na polapeného netvora s pochopitelným zmatkem. "Na pecha jsi trochu moc velký, nemyslíš?" poznamenal.
Drizzt pohlédl z netvora na Belwara a žádal o vysvětlení. Drow o podobném tvorovi nikdy neslyšel.
"Děti kamene," vysvětlil Belwar. "Podivní malí tvorové. Jsou tvrdí jako kámen a žijí jen proto, aby ho opracovávali."
"To vypadá jako svirfnebli," odpověděl Drizzt.
Belwar zauvažoval, jestli to měla být poklona nebo urážka. Nedokázal na to však přijít, proto pokračoval opatrněji. "Pechů není mnoho, a ještě míň jich vypadá takhle!" S pochybnostmi se zahleděl na hákovce, pak střelil po Drizztovi pohledem, kterým ho varoval, ať zůstane ve střehu.
"Pech... už nej. nejsem," vykoktal hákovec a v hrdelním hlase mu zaznívala hluboká lítost. "Pech už nejsem."
"Jak se jmenuješ?" zeptal se Drizzt, protože doufal, že nějakým způsobem odhalí pravdu.
Hákovec se dlouze zamyslel, pak bezmocně zavrtěl obrovskou hlavou. "Pech... už n... n... nejsem," zopakoval netvor a schválně zaklonil hlavu, aby zvětšil otvor v krunýři a Drizzt mohl dokončit útok.
"Nepamatuješ si, jak se jmenuješ?" zeptal se Drizzt, který nijak netoužil tvora zabít. Hákovec se nepohnul ani neodpověděl. Drizzt požádal o radu Belwara, ale štolmistr jen bezmocně pokrčil rameny.
"Co se stalo?" vyptával se Drizzt dál. "Musíš mi říct, co se ti stalo."
"K... k... k..." Hákovec zápolil s odpovědí. "K... kou... kouzelník. Zlý kouzel... ník."
Drizzt se v magii trochu vyznal a věděl, jak bezohledně ji kouzelníci často používají, proto začínal chápat a také podivnému tvorovi věřit. "Změnil tě kouzelník?" zeptal se, i když už odpověď uhádl. Vyměnili si s Belwarem užaslé pohledy. "Slyšel jsem o takových zaklínadlech."
"Já taky," souhlasil štolmistr. "Magga cammara, temný elfe, kouzelníci v Třpytivém Skališti používají podobnou magii, když potřebujeme proniknout do..." Hlubinný gnóm zmlkl, protože si uvědomil, kdo Drizzt je.
"Do Menzoberranzanu," dokončil Drizzt a zachechtal se.
Belwar si trochu zahanbeně odkašlal a obrátil se zpátky k nestvůře. "Kdysi jsi byl pech," řekl, protože potřeboval slyšet celé vysvětlení pěkně jasně a po pořádku, "a nějaký kouzelník tě proměnil v hákovce."
"Správně," odvětil tvor. "Pech už nejsem."
"Kde jsou tví společníci?" zeptal se svirfnebli. "Pokud vím, pechové necestují často sami."
"M... m... m... mrtví," řekla nestvůra. "Zlý k... k... k..."
"Lidský kouzelník?" nadhodil Drizzt.
Hákovec rozrušeně pokýval velkou hlavou. "Ano, m... m... muž."
"A kouzelník tě nechal trpět jako hákovce," dodal Belwar. Spolu s Drizz-tem se na sebe dlouze a tvrdě zadívali a drow pak odstoupil a dovolil hákov-ci vstát.
"S... š... š... škoda, že mě n... n... nezabil," řekl netvor a posadil se. Znechuceně se zadíval na spáry. "Ztratil jsem k... kámen."
Belwar zvedl své umělé ruce. "To jsem si taky myslel," řekl. "Ale žiješ a už nejsi sám. Pojď s námi k jezeru, promluvíme si."
Hákovec ihned souhlasil a s námahou začal škrábat své čtvrttunové tělo na nohy. Tvorův tvrdý krunýř skřípal a chrastil a Belwar zatím Drizztovi moudře zašeptal: "Zůstaň ve střehu!"
Hákovec se konečně postavil a napřímil tělo do ohromující výše deseti stop. Drow nedokázal popřít, že Belwarův návrh je rozumný.
Po mnoho hodin vyprávěl hákovec přátelům o svých dobrodružstvích. Netvorovo přizpůsobení se jazyku bylo stejně úžasné jako jeho příběh. Tato skutečnost spolu s popisem tvorova minulého života, ve kterém s téměř posvátnou úctou klepal do kamene a tvaroval skálu, Belwara s Drizztem dále přesvědčila o pravdivosti neuvěřitelné historky.
"Je příjemné zase p... promluvit, i když ne mým jazykem," řeklo stvoření po chvíli. "Připadá mi, jako bych znovu n... našel část bytosti, kterou jsem b... b... býval."
Drizzt zažil něco podobného, proto tento pocit plně chápal.
"Jak dlouho už takhle vypadáš?" zeptal se Belwar.
Hákovec pokrčil rameny a krunýř mu přitom zachrastil. "Desetidny, m... měsíce," řekl. "Nevzpomínám si. Z... ztratil jsem pojem o čase."
Drizzt složil hlavu do dlaní a zhluboka vydechl, protože se dokázal do nešťastného tvora vcítit a litovat ho. Drizzt se v divočině také cítil ztracený a sám. Také znal ponurou pravdu tohoto osudu. Belwar temného elfa něžně poplácal kladivem.
"A kam půjdeš teď?" zeptal se štolmistr hákovce. "Nebo odkud přicházíš?"
"Lovím k... k... k..." Hákovec zápasil s posledním slovem, jako by ho pouhá zmínka o zlém kouzelníkovi bolela. "Ale tolikjsem toho z... ztratil. Kdybych byl ještě pořád p... p... pech, bez p... problému bych ho našel. Kámen by mi řekl, kde ho hledat. Ale já už s ním teď moc často nemluvím." Netvor vstal. "Půjdu," prohlásil odhodlaně. "Když jsem tady, nejste v bezpečí."
"Zůstaneš," pronesl Drizzt náhle s rozhodností, které se nedalo odporovat.
"N... nedokážu ovládat," pokusil se hákovec vysvětlit.
"Nemusíš se bát," řekl Belwar. Ukázal na dveře nahoře na římse. "Žijeme tam nahoře a dveře jsou pro tebe příliš malé. Zůstaň tady dole u jezera a odpočiň si, než vymyslíme, co dál."
Hákovec byl vyčerpaný a gnómova slova zněla rozumně. Netvor se opřel těžce o kámen a schoulil se do toho nejmenšího klubíčka, jaké mu obrovské tělo dovolilo udělat. Drizzt s Belwarem se vydali pryč, ale neustále se po podivném novém společníkovi otáčeli.
"Klapok," prohlásil náhle Belwar a zastavil Drizzta. Hákovec se s velkou námahou obrátil a zadíval se na hlubinného gnóma, protože pochopil, že Belwar promluvil na něj.
"Tak ti budeme říkat, pokud ti to nevadí," vysvětlil svirfnebli tvorovi i Driz-ztovi. "Klapok!"
"To se hodí," poznamenal Drizzt.
"Je to d... dobré jméno," souhlasil hákovec, ale v duchu si přál, aby si dokázal vzpomenout na své pešské jméno, které dunělo jako balvan valící se dolů z kopce a jehož vrčivé slabiky byly modlitbou ke kameni.
"Rozšíříme dveře," řekl Drizzt, když s Belwarem vstoupili do komnat, "aby se Klapok dostal dovnitř a mohl si v bezpečí odpočinout."
"Ne, temný elfe," odmítl štolmistr. "To neuděláme."
"Dole u vody to není bezpečné," namítl Drizzt. "Něco by ho mohlo napadnout."
"Myslím, že je docela v bezpečí!" odfrkl si Belwar. "Která příšera by dobrovolně zaútočila na hákovce?" Belwar věděl, že si Drizzt dělá doopravdy starosti, ale také věděl, jak je Drizztův návrh nebezpečný. "Viděl jsem, jak taková kouzla působí," řekl svirfnebli vážně. "Říká se jim polymorf. Tělo se změní hned, ale mysli to chvíli trvá."
"Co tím chceš říct?" V Drizztově hlase zaznívala panika. "Klapok je stále pech," odpověděl Belwar, "i když je uvězněný v těle hákovce. Ale obávám se, že brzy už jím nebude. Stane se hákovcem tělem i myslí, a i když jsme teď jeho přátelé, Klapok nás pak bude považovat jen za další jídlo."
Drizzt se začal hádat, ale Belwar ho přerušil námitkou, která ho přiměla ztichnout. "Jak by se ti líbilo, kdybys ho musel zabít, temný elfe?" Drizzt se odvrátil. "Vím, jak mu je." "Myslím, že to není tak docela pravda," odvětil Belwar. "Taky jsem byl ztracený," připomněl Drizzt.
"To si myslíš ty," odvětil Belwar. "Ale podstata Drizzta Do'Urdena v tobě zůstala, příteli. Stal jsi se tím, či jsi musel být, k čemu tě situace, ve které jsi se ocitl, přinutila. Tohle je něco jiného. Klapok se nestane hákovcem jen tělem, ale celou bytostí. Bude přemýšlet jako hákovec, magga cammara, a nezachová se tak milosrdně jako ty, až tě složí na záda."
Drizztovi se to nelíbilo, ale nemohl popřít, že má hlubinný gnóm pravdu. Vstoupil do jeskyně nalevo, kterou si vybral za ložnici, a svalil se do hamaku. "Lituji tě, Drizzte Do'Urdene," zamumlal si pro sebe Belwar, když sledoval drowovy těžké pohyby plné žalu. "A lituji také našeho ubohého pešského přítele." Štolmistr zašel do vlastní komnaty, vlezl si do houpací sítě, ale i když se cítil strašně, byl odhodlaný jednat logicky a prakticky, a to bez ohledu na bolest, kterou mu to způsobí. Belwar chápal, že se Drizzt cítí být s nešťastným tvorem spřízněný, že se mezi nimi vytvořilo potenciálně smrtící pouto, které pramenilo ze skutečnosti, že se Drizzt dokázal do Klapoka, jenž ztrácel sám sebe, vcítit.
Později tu noc zatřásl vzrušený Drizzt gnómem a vytrhl ho z dřímoty. "Musíme mu pomoct," zašeptal Drizzt drsně.
Belwar si utřel obličej paží a pokusil se vzchopit. Nespal klidně, protože ho pronásledovaly sny, v nichž neuvěřitelně hlasitě vykřikl ,,Bivrip!" a vymlátil z nejnovějšího společníka život.
"Musíme mu pomoct!" zopakoval Drizzt ještě naléhavěji. Belwar podle Drizztova přepadlého vzhledu poznal, že přítel vůbec neusnul.
"Nejsem kouzelník," řekl štolmistr. "Ani ty..."
"Tak nějakého najdeme," zavrčel Drizzt. "Najdeme lidského kouzelníka, který Klapoka proměnil, a přinutíme ho kouzlo zvrátit! Před několika dny jsme ho viděli u potoka. Nemůže být daleko!"
"Tak silný mág nebude snadný soupeř," namítl Belwar rychle. "Copak už jsi zapomněl na ohnivou kouli?" Belwar se zadíval na ožehlou koženou halenu, která visela na výstupku na zdi. "Obávám se, že na kouzelníka nestačíme," zabručel Belwar, ale Drizzt poznal, že o svých slovech není přesvědčený.
"Opravdu Klapoka tak rychle zatratíš?" zeptal se Drizzt bez obalu. Viděl, že se svirfnebli vzdává, a po tváři se mu rozlil široký úsměv. "Jsi stejný Belwar Svárlivec jako ten, který se ujal ztraceného drowa? Stejný nejctihodnější štolmistr, který se odmítal vzdát naděje, že zachrání temného elfa, jehož všichni ostatní považovali za nebezpečného a odsouzeného k záhubě?"
"Běž spát, temný elfe," odsekl Belwar a odstrčil Drizzta kladivem.
"To je moudrá rada, příteli," souhlasil Drizzt. "Taky se dobře vyspi. Máme před sebou dlouhou cestu."
"Magga cammara" zafuněl zamlklý svirfnebli a dále lpěl na masce drsné praktičnosti. Odvrátil se od Drizzta a za chvíli začal chrápat.
Ale Drizzt si všiml, že Belwar konečně upadl do hlubokého a spokojeného spánku.
♦♦♦
Klapok bušil drápy do kamene a neodbytně klepal a klepal.
"Už zase," zašeptal Belwar neklidně. "Ne tady venku!"
Drizzt si pospíšil točitou chodbou směrem k monotónnímu zvuku. "Klapoku!" zavolal tiše, když se hákovec ocitl na dohled.
Hákovec se otočil k blížícímu se drowovi, rozpřáhl útočně paže a zasyčel velkým zobákem. O vteřinu později si však uvědomil, co dělá, a ihned přestal.
"Proč musíš pořád bušit do skály?" zeptal se Drizzt a snažil se předstírat, dokonce i sám sobě, že si Klapokova bojového postoje nevšiml. "Jsme v divočině, příteli. Takové zvuky přilákají zvědavce."
Obrovský netvor sklopil hlavu. "Neměli jste ch... ch... chodit se mnou," řekl Klapok. "Já n... n... nemůžu - s... stane se příliš mnoho věcí, které nedokážu o... ovlivnit."
Drizzt se natáhl a položil Klapokovi chlácholivě ruku na kostnatý loket. "Je to moje vina," řekl drow, který věděl, o čem hákovec mluví. Klapok se omlouval za to, že na Drizzta málem zaútočil. "Neměli jsme jít různými směry," pokračoval Drizzt, "a já se neměl přiblížit tak rychle a bez varování. Zůstaneme spolu, i když to pátrání prodlouží, a já s Belwarem ti pomůžeme se ovládat."
Klapok se rozzářil. "Je tak p... příjemné k... klepat na kámen," prohlásil. Klapok zabušil spárem na skálu, jako by chtěl probudit vzpomínky. Ztichl, odvrátil pohled a zapřemýšlel o minulém životě, který mu kouzelník ukradl. Pechové trávili celé dny klepáním na balvany, přetvářením skály a rozmluvou se vzácným kamenem.
"Zase budeš pechem," slíbil Drizzt.
Belwar, který se blížil tunelem, Drizztova slova slyšel a nebyl si tím tak jistý. Prohledávali tunely už víc než desetiden a ještě nenašli po kouzelníkovi ani stopu. Štolmistra utěšovalo, že se zdálo, jako by Klapok získával zpět část svého já, své pechovské osobnosti. Sotva před několika desetidny prošel stejnou změnou i Drizzt a Belwar pod slupkou lovce, kterou drow potřeboval k přežití, našel nejlepšího přítele.
Ale štolmistr si dával pozor, aby nezačal v něco podobného doufat i u Klapoka. Stal se hákovcem v důsledku mocné magie a žádné přátelství nedokáže zvrátit kouzelníkovo zaklínadlo. Když Klapok našel Drizzta s Belwarem, mohl si dočasně - a jen dočasně - oddechnout, stále však čelil nešťastnému a nevyvratitelnému osudu.
Toulali se chodbami Temných říší bez úspěchu dalších několik dní. Klapokova osobnost se ještě nezačala měnit, ale dokonce i na Drizzta, který opustil jeskyni s jezerem plný naděje, začala doléhat tíha reality.
Drizzt s Belwarem začali zrovna hovořit o návratu domů, když vstoupili do docela velké jeskyně, plné suti z nedávno zříceného stropu.
"Byl tady!" vykřikl Klapok, jakoby nic zvedl obrovský balvan a mrštil jím o stěnu, kde se roztříštil. "Byl tady!" Hákovec běhal sem a tam a drtil kamení a metal balvany se sílící, výbušnou zuřivostí.
"Jak to víš?" vykřikl Belwar a snažil se přítele přimět, aby přestal vyvádět.
Klapok ukázal na strop. "Tou... udělal on. K... k... k... Udělal to!"
Drizzt s Belwarem si vyměnili ustarané pohledy. Strop jeskyně, který byl kdysi patnáct stop vysoký, byl plný puklin a otvorů a v jeho středu zela obrovská díra, která byla dvakrát vyšší než původní strop. Pokud tuto zkázu napáchala magie, pak to byla skutečně mocná magie!
"Udělal to kouzelník?" zopakoval Belwar a opět střelil po Drizztovi tvrdohlavě praktickým pohledem, který se mu podařilo dovést k dokonalosti.
"Jeho v... věž," odvětil Klapok, začal pobíhat po jeskyni a snažil se uhádnout, kterým tunelem kouzelník odešel.
Drizzt a Belwar už vůbec nic nechápali, a když se Klapok konečně zastavil a pohlédl na ně, uvědomil si, jak jsou zmatení.
"K...k...k..."
"Kouzelník," pronesl Belwar netrpělivě.
Klapok se neurazil, a dokonce pomoc ocenil. "K... kouzelník má v... věž," pokusil se vzrušený hákovec vysvětlit. "V... velkou železnou v... věž, kterou si bere všude s sebou a staví ji tam, kde mu to v... vyhovuje." Klapok se zadíval na zničený strop. "I když je někdy příliš velká."
"Nosí s sebou věž?" zeptal se Belwar a nakrčil nos.
Klapok vzrušeně pokýval hlavou, ale dál už nevysvětloval, protože našel kouzelníkovu stopu, šlápotu na mechu, která mířila k jedné z chodeb.
Drizzt s Belwarem se museli spokojit s neúplným vysvětlením, protože lov začal. Drizzt se ujal vedení a využíval všechny dovednosti, které se naučil v drowí Akademii a zdokonalil během desetiletí, jež strávil o samotě v Temných říších. Belwar se spolehl na vrozenou schopnost chápat Temné říše a také sledoval směr pomocí magicky zářící brože a Klapok ve chvílích, kdy se v mysli stal opět sám sebou, žádal o pomoc skálu. Trojice prošla další zničenou jeskyní a další a obě vykazovaly známky přítomnosti věže, i když byl strop dostatečně vysoký, aby stavbu pojmul.
O několik dní později vstoupili společníci do velké jeskyně s vysokým stropem a na její opačné straně uviděli stát vedle potoka kouzelníkův dům. Drizzt s Belwarem si opět vyměnili bezmocné pohledy, protože věž byla třicet stop vysoká a dvacet široká a měla dokonale hladké stěny, které obracely vniveč jejich plány. Rozdělili se, opatrně se ke stavbě přiblížili a ještě víc užasli, když zjistili, že zdi věže jsou z čistého adamantinu, nejtvrdšího kovu na světě.
Našli jen jediné malé dveře, jejichž obrys se dal na dokonalém pozadí věže sotva rozeznat. Nemuseli je vyzkoušet, aby pochopili, že jsou zatarasené před nevítanými návštěvníky.
"K... k... k... je vevnitř," zavrčel Klapok a zaškrábal drápy zoufale na
dveře.
"Takže bude muset vyjít ven," uklidnil ho Drizzt. "A až to udělá, budeme
na něj čekat."
Plán pecha neuspokojil. Zařval tak hlasitě, až se jeskyně otřásla, a vrhl obrovské tělo proti dveřím, uskočil a znovu do nich vrazil. Dveře se při nárazu ani nepohnuly a hlubinný gnóm s drowem rychle pochopili, že se Klapokovo tělo poddá jako první.
Drizzt se marně snažil obrovitého přítele uklidnit a Belwar ustoupil do strany a začal pronášet známé zaklínadlo.
Klapok se konečně zhroutil na zem a vzlykal vyčerpáním, bolestí a bezmocným vztekem. Pak se ke dveřím přiblížil Belwar a mitrilové ruce mu při každém dotyku jiskřily.
"Uhněte!" obořil se na ně štolmistr. "Zašel jsem už tak daleko, takže se teď nenechám zastavit obyčejnými dveřmi!" Belwar přistoupil k malým dvířkům a vší silou do nich udeřil kladivem. Na všechny strany se rozlétla oslepující sprška modrých jisker. Paže hlubinného gnóma zuřivě bušily, škrábaly a mlátily, ale když se Belwar vyčerpal, na dveřích se objevily jen drobné rýhy a povrchové spáleniny.
Belwar zabušil rukama o sebe, až ho zahalily neškodné jiskry, a Klapok s rozzuřeným přítelem z celého srdce souhlasil. Ale Drizzt byl ještě rozzlobenější a dělal si větší starosti než ostatní. Nejen že je věž zastavila, ale kouzelník uvnitř už o nich bezpochyby věděl. Drizzt stavbu opatrně obešel a všiml si mnoha úzkých střílen. K jedné se připlížil a zaslechl tichý zpěv. 1 když slovům zaklínadla nerozuměl, snadno uhádl, co má lidský kouzelník v plánu.
"Utíkejte!" zakřičel na společníky, pak v čirém zoufalství popadl kámen a zvedl ho k úzkému otvoru. Štěstí bylo na drowově straně, protože kouzelník dokončil zaříkání právě ve chvíli, kdy kámen zakryl otvor. Ozval se hlasitý rámus a objevil se záblesk, který balvan roztříštil a odhodil Drizzta stranou, ale současně se odrazil zpět do věže.
"Zatlaceně! Zatlaceně!" vyjekl muž uvnitř věže. "Nenavitím, dyš se to stane!"
Belwar s Klapokem si pospíšili k příteli. Ale drow byl jen omráčený a vyskočil na nohy dřív, než k němu dorazili.
"Ach, fy mi za to saplatit, to fy udělad!" ozval se výkřik zevnitř.
"Utíkejte!" vykřikl štolmistr, a dokonce i hákovec s ním souhlasil. Ale když Belwar pohlédl do drowových levandulových očí, pochopil, že Drizzt nikam nepůjde. Klapok také o krok ucouvl, protože spatřil oheň, který se v Drizztovi Do'Urdenovi rozhořel.
"Magga cammara, temný elfe, nemůžeme se dostat dovnitř," připomněl svirfnebli moudře.
Drizzt vytáhl onyxovou sošku, podržel ji u střílny a zbytek otvoru utěsnil svým tělem. "Uvidíme," zavrčel a zavolal Guenhwyvar.
Černá mlha zavířila a mohla ze sošky uniknout jen jedním směrem.
"Šecky fás zaviju!" křičel ukrytý kouzelník.
Ale pak se z věže ozvalo hluboké panterovo zavrčení a kouzelník zavřískl: "Nevo taky ne!"
"Otevři dveře!" zavolal Drizzt. "Jinak zemřeš, odporný kouzelníku!"
"Nikty!"
Guenhwyvar znovu zařvala, kouzelník zaječel a dveře se rozlétly.
Drizzt vešel dovnitř jako první. Vstoupili do okrouhlé místnosti, která tvořila nejnižší patro věže. Železný žebřík ve středu komnaty vedl nahoru k padacím dveřím, kterými se kouzelník pokusil uniknout. Ale tak docela se mu to nepodařilo a teď visel zezadu ze žebříku a jednu nohu měl zaháknutou za příčku. Zdálo se, že se Guenhwyvar už docela uzdravila, protože opět vypadala jako ten nejúžasnější panter, dřepěla na opačné straně žebříku a v zubech klidně svírala kouzelníkovo lýtko.
"Nehodit dofnitř!" zaječel kouzelník, rozhodil rukama, ale pak je zase přitáhl zpátky, aby odsunul stranou háv, který mu spadl do tváře. Z cárů roucha, jež mu sežehl blesk, se kouřilo. "Jsem Brister Pudityč. Fítejte v mém sklomném domě!"
Belwar zadržel Klapoka u dveří kladivem a Drizzt vykročil k zajatci. Drow se dlouze zadíval na kočičí přítelkyni, protože ji ode dne, kdy ji poslal domů, aby se vyléčila, nezavolal.
"Mluvíš drowsky," poznamenal Drizzt, popadl kouzelníka za límec a hbitě ho postavil na nohy. Drizzt se na muže podezřívavě zadíval. Až do střetu v jeskyni u potoka člověka nikdy nespatřil. Neudělal na drowa zrovna velký dojem.
"Mnoho jazyků znát," odvětil kouzelník a oprášil se. "Jsem Brister Pudityč!" dodal, jako by to byla obzvláště důležitá věc.
"Mluvíš taky pešsky?" zavrčel Belwar ode dveří.
"Pešsky?" odvětil kouzelník a slovo téměř znechuceně vyplivl.
"Pešsky," zavrčel Drizzt a zdůraznil odpověď tím, že namířil kouzelníkovi scimitarem na krk.
Klapok udělal krok vpřed a svirfnebli, který mu zatarasil cestu, sklouzl po
podlaze.
"Můj velký přítel kdysi býval pech," vysvětlil Drizzt. "Měl bys to vědět." "Pech," vyštěkl kouzelník. "Zbyteční malé tvory a pořát se plést pod nohy."
Klapok udělal další krok vpřed.
"Pospěš si, drowe," žadonil Belwar, který marně zadržoval obrovského hákovce.
"Vrať mu identitu," rozkázal Drizzt. "Udělej z našeho přítele opět pecha.
A rychle."
"Pcha!" odfrkl si kouzelník. "Takdle je mu lip!" odvětil nevypočitatelný člověk. "Proč vy si njekdo přál zůstat pech?"
Klapok zalapal hlasitě po dechu. Udělal prudký krok vpřed a odstrčil Belwara stranou.
"Hned, kouzelníku," varoval Drizzt. Guenhwyvar na žebříku dlouze a hladově zavrčela.
"Tak dobrá, dobrá!" vybuchl kouzelník a znechuceně rozhodil rukama. "Odporný pech!" Vytáhl z brašny knihu, která se do ní podle velikosti ani neměla vejít. Belwar s Drizztem si vyměnili úsměvy, protože byli přesvědčení, že vyhráli. Ale pak kouzelník udělal smrtící chybu.
"Mjel sem ho zavít jako ostatní," zabručel si pod vousy tak tiše, že mu ani Drizzt, který stál přímo vedle něj, nerozuměl.
Ale hákovci slyší nejlépe ze všech tvorů v Temných říších.
Klapok udeřil Belwara obrovitým spárem a odhodil ho přes místnost. Drizzt se při zvuku těžkých kroků otočil, ale řítící se obr ho odstrčil stranou tak prudce, až drowovi vylétly z rukou scimitary. A kouzelník, pošetilý kouzelník změkčil náraz Klapokova těla, které prohnulo železný žebřík a shodilo z něj Guenhwyvar.
Nezáleželo na tom, jestli kouzelníka rozdrtila tíha hákovcova pětisetlibro-vého těla nebo ho zabily Klapokovy drápy a zobák, které neodbytně sekaly a štípaly, trhaly a drtily. Ve chvíli, kdy se Drizzt s Belwarem natolik vzchopili, aby na přítele zavolali, byl už kouzelník mrtvý. Tu a tam se objevil záblesk nebo obláček kouře, jak praskl další z magických předmětů, jež u sebe kouzelník nosil.
A když si hákovec konečně vybil vztek a rozhlédl se kolem, uviděl, že ho přátelé obklíčili v bojovém postavení a hromádka masa a kostí u jeho nohou už nebyla ani rozeznatelná.
Belwar se chystal připomenout kouzelníkův slib, že Klapoka promění zpátky, ale nakonec to nechal být. Klapok padl na kolena a skryl obličej ve spárech, protože sotva dokázal uvěřit tomu, co provedl.
"Pojďme pryč," řekl Drizzt a schoval čepele do pochev.
"Prohledáme to tu," navrhl Belwar, protože ho napadlo, že by ve věži mohly být ukryty úžasné poklady. Ale Drizzt už tu nemohl zůstat ani o okamžik déle. V zuřivosti obrovitého přítele poznal sám sebe a zápach krve ho naplňoval vztekem a strachem, který nedokázal snést. Spolu s Guenhwyvar opustil věž.
Belwar přistoupil ke Klapokovi, pomohl mu na nohy a odvedl chvějícího se obra z budovy. Ale protože byl tvrdohlavý a prakticky založený, přiměl přátele, aby počkali, a vydal se prohledat věž, přičemž pátral po předmětech, které by jim mohly pomoct, nebo po zaklínadle, jímž by přenesl celou věž. Ale buďto byl kouzelník chudý - o čemž Belwar pochyboval - nebo své poklady bezpečně ukryl, možná i v jiných sférách bytí, protože svirfnebli nenašel nic než obyčejný měch na vodu a pár obnošených bot. A pokud byla úžasná adamantinová věž opředená magií, vzal si kouzelník zaklínadlo s sebou do hrobu.
Cesta zpátky domů proběhla v tichosti, protože každý se ponořil do vlastních starostí, smutku a vzpomínek. Drizzt s Belwarem nepotřebovali pronést své nejnaléhavější obavy nahlas. Při rozhovorech s Klapokem se dozvěděli, že pechové jsou obvykle nesmírně mírumilovný národ, takže Klapokův vražedný vztek se v ničem nepodobal tomu, čím dříve býval.
Hlubinný gnóm a drow si museli přiznat, že se Klapok svým chováním čím dál víc podobá tvorovi, jímž se rychle stával.
2025 ©