24. Kapitola

Christian stojí v kovové kleci. Na sobě má jenom měkké rozdrbané džíny. Zpohledu na jeho nahou hruď a bosé nohy se mi skoro sbíhají sliny. Upřeně měsleduje a směje se nějakému své mu tajnému vtipu, oči mu svítí jako dvěstříbrné mince. V rukách drží misku s jahodami. Plavným krokem přistupuje kmříži a nespouští ze mě uhrančivý pohled. Mezi prsty sevře jednu baculatouzralou jahodu a natáhne ruku skrz tyče."Jez," řekne měkce. Slyším, jak mu jazyk zavibruje o zuby.Pokouším se pohnout jeho směrem, ale jsem přivázaná - zadržuje mě nějakáneviditelná síla ovinutá kolem mých zápěstí. No tak, pusť."Pojď, jez," zopakuje a nasadí ten svůj delikátní polo - úsměv.Tahám a tahám. tak přece povol! Chce se mi křičet a řvát, ale nevychází země ani hláska. Jsem jako němá. Natahuje se ještě o trochu dál, až ucítím jahoduna rte ch."Jez, Anastasie," vychutnává si mé jméno na jazyku, mazlí se s každou jehoslabikou.Otevírám ústa, abych si ukousla. Klec najednou mizí a ruce mám volné.Vztáhnu je, abych se ho dotkla, abych konečky prstů pohladila chloupky na jeho hrudi."Anastasie."Ne. Zakňourám."No tak, bejby."Ne. Chci se tě dotknout."Vstávej."Ne. Prosím. Na zlomek sekundy nedobrovolně otevírám oči. Jsem v posteli aněkdo se jemně otírá nosem o mé ucho."Probuď se, bejby," zašeptá a účinek jeho hebkého hlasu se mi rozlévá žilamijako karamel.Je to Christian. Ježkovy zraky, vždyť je ještě tma. Záblesky ze snu mi stáleokupují mysl - zneklidňující, mučivé."Ale. ne," zaúpím. Chci zpátky na jeho hruď, zpátky do snu. Proč mě budí?Ještě je hluboká noc, nebo mi to tak aspoň připadá. Ty bláho. Co když chce sex?Teď?"Už je čas vstávat, bejby. Teď rozsvítím lampičku," upozorňuje mě tiše."Ne," zafňukám."Chci s tebou dostihnout svítání," zašeptá a políbí mě na tvář, pak na víčka,na špičku nosu, na pusu. a já otevírám oči. "Dobré rán o, krásko," zapřede.Znovu zaúpím a on se tomu zasměje."Ty opravdu nejsi ranní ptáče," utrousí.Rozkoukávám se v matném světle lampičky a rozeznávám Christiana, jak senade mnou sklání a usmívá se. Pobaveně. Směje se mi. Oblečený! Celý v černé."Myslela jsem, že chceš sex," zareptám."Anastasie, s tebou chci sex vždycky. Hřeje mě u srdce, že to cítíš taky tak,"pronáší suše.Zamžourám na něj - oči si ještě pořád zvykají na světlo - stále to vypadá, žese baví. díkybohu."To víš, že jo. Jen ne, když je tak pozdě.""Není pozdě, ale brzy. No tak - vyskoč. Jdeme ven. Sex si necháme napozději.""Měla jsem tak hezký sen," zakňučím."A o čem se ti zdálo?" ptá se trpělivě."O tobě," přiznám s rudnoucími tvářemi."A co jsem dělal tentokrát?""Zkoušel jsi mě krmit jahodami."Zacukají mu koutky. "Doktor Flynn by se na tobě vyřádil. A teď mazej zpostele a obleč se. Se sprchou se nezdržuj, tu si dáme později."Dáme?!Jak si sedám, sveze se ze mě deka a zůstávám odhalená. Chris tian si stoupá,aby mi poskytl prostor. Nějak mu těžkne pohled."Kolik vůbec je?""Půl šesté ráno.""Mně to připadá jako tři.""Nemáme moc času. Nechal jsem tě spát tak dlouho, jak to šlo. Tak už pojď.""A opravdu se nemůžu osprchovat?"Povzdechne si."Když se půjdeš sprchovat, budu chtít jít taky a oba víme, jak to skončí - celýden bude v háji. No tak, pojď už."Najednou si všímám, jak je natěšený. Jako malý kluk, skoro nadskakujeočekáváním a rozrušením. Musím se tomu pousmát."A co budeme dělat?""To je překvapení. Říkal jsem ti to."Nemůžu si pomoct a začínám se na něj křenit."Tak jo." Škrábu se z postele a rozhlížím po svršcích. Samozřejmě že jsoupečlivě poskládané na židli u postele. Navrch při pravil jedny ze svýchstrečových boxerek - od samotného Ralpha Laurena. Vklouznu do nich a on sena mě zazubí. Hmm, další kus spodního prádla Christiana Greye. A další trofejdo mojí sbírky- spolu s autem, BlackBerry, notebookem, černým sakem a sérií cenných knih vprvním vydání. Nad jeho štědrostí mi nezbývá než zakroutit hlavou. A paksvraštím obočí, to když mi přijde na mysl scéna z Tess - ta s jahodami. Codoktor Flynn - na tom by si smlsnul i Freud. A pak by pravděpodobně skapal,kdyby se pokoušel porozumět mému Stínu."Tak já ti nechám trochu soukromí, když už jsi konečně na no hou." Christianodchází do obýváku a já se courám do koupelny. přece jen mám své potřeby achci se opláchnout.O sedm minut později se k němu připojuju, vydrhnutá, učesaná a oblečená vdžínách a tílku. a spodcích Christiana Greye. Zvedá ke mně oči od maléhostolku, u kterého snídá. Snídá?!V tuhle denní dobu?"Jez," pobídne mě.No to mě podrž... to je jako úryvek z mého snu. Zůstávám na něj zaraženěhledět a zároveň rozjímám o jeho jazyku rezonujícím mezi zuby. Hmm, a žejeho jazyk umí věci."Anastasie," upomene mě přísně a vyruší mě z mých představ. Opravdu je namě moc brzy. Jak se z toho vykroutím?"Dám si jen čaj. Můžu si s sebou vzít croissant na potom?" Podezíravě simě změří, a tak ho obdařím přesládlým úsměvem. "Nepokoušej se mikazit radost, Anastasie," varuje mě tiše."Najím se později, až se mi probudí žaludek. Kolem půl osmé. Dobrá?""Dobrá." Zatváří se jako nějaký svrchovaný vládce. Teda fakt... Musím seopanovat, abych na něj neudělala obličej."Mám chuť na tebe protočit oči.""Jen to udělej - a budu mít skvělý den," prohodí s kamennou tváří.Provokativně se zadívám ke stropu."No, naplácání by mě mohlo probrat, aspoň myslím." Hloubavě sešpulím rty.A Christianovi klesá brada."Na druhou stranu, nechci, aby ses rozrušoval, ještě by ses mohl zpotit azdejší klima je už tak dost vlhké," lhostejně pokrčím rameny.Christian zavírá pusu a usilovně se pokouší zatvářit rozladěně, jenže se mu tonedaří. V očích se mu odráží potlačovaný úsměv."Jako vždy vyzývavá, slečno Steeleová. Vypij si ten čaj."Všímám si, že je to Twinings, a srdce mi zaplesá. Vidíš, stará se, artikuluje namě podvědomí. Sedám si naproti Christianovi, vpíjím se do té jeho krásy.Dokážu se ho vůbec někdy nabažit?Když opouštíme hotelový pokoj, ještě po mně hází mikinu."Tohle budeš potřebovat."Zatvářím se nechápavě."Věř mi." S uchechtnutím se skloní a vlepí mi rychlou pusu. Popadne mě zaruku a pak už vycházíme ze dveří.Venku, na poměrně chladném vzduchu ještě napůl zšeřelého rozbřesku,podává Christianovi parkovač aut klíčky od sporťáku se sklápěcí střechou.Významně na něj pozvednu obočí a on se na mě uculí."Víš, někdy je skvělé být Christianem Greyem," prohlásí se spikleneckým atak trochu samolibým úsměvem, který prostě musím napodobit. Je vážně kpomilování, když je tak hravý a bezstarostný. S přemrštěnou úklonou mi otevírádveře a já nastupuju. Má tak skvělou náladu."T ak kam jedeme?'1"Uvidíš," zakření se, probouzí toho mazla k životu a vyráží vstříc SavannahParkway. Naprogramuje navigaci, stiskne tlačítko na volantu a vnitřek auta seplní tóny klasické opery."Co to je?" vydechnu, když nás obklopí líbezný zvuk snad sto vekhouslových strun."To je úryvek z La Traviaty. Opery od Verdiho."Panebože. to je krása."La Traviata? O tom už jsem někde slyšela. Nevzpomínám si kde. Co tennázev vlastně znamená?"Letmo na mě pohlédne a zvedne koutky."No, doslova žena na scestí. Vychází to z Dumasovy Dámy s kaméliemi"Á, to jsem četla.""To jsem si myslel.""Zavržená kurtizána." nervózně se v tom luxusním sedadle ošiju. Snaží se misnad něco naznačit? "Hmm, je to dost depresivní příběh," zamumlám."Dost depresivní? Chceš si pustit něco jiného? Hraje to z iPodu."Už zase má na rtech ten svůj tajemný úsměv.Jeho iPod nikde nevidím. Christian poklepe na displej na středovém sloupkumezi námi - a voilá, je tu playlist."Teď vybíráš ty." Znovu mu zacukají koutky a já pochopím, že je to výzva.Přehrávač Christiana Greye - to by mohlo být zajímavé. Spěšně roluju podotykovém displeji a nacházím dokonalý song. Pouštím ho. Netipovala bych, žeje příznivcem Britney. Oba sebou trhneme při prvních zvucích rytmické technohudby a Christian ji vzápětí stahuje. Možná je na něco takového příliš brzy:Britney a její nejsmyslnější kousek."Tak já jsem toxic, jo?" uchechtne se."Netuším, o čem to mluvíš," pronesu ledabyle.Znovu to zeslabuje a já se v duchu poplácám po rameni. Má vnitřní bohyněnastupuje na slavnostní pódium, aby převzala zla tou medaili. Donutila jsem hoto ztlumit. Vítězství!"Tuhle písničku jsem si tam nedával já," prohodí jen tak mimo - chodem asešlápne plyn, který auto poslušně katapultuje kupředu a mě vmáčkne dosedadla.Cože? On moc dobře ví, co dělá, mizera jeden. Kdo mu to tam dal? A takposlouchám, jak Britney mele a mele. Kdo... Kdo?Písnička končí a dál pokračuje Damien Rice s tou svou truchlivostí. Kdo?Kdo? Zírám ven z okna, střeva se mi můžou zauzlovat. Kdo?"Byla to Leila," odpovídá na mou nevyslovenou otázku. Jak tohle dělá?"Jaká Leila?""Moje ex, to ona mi tam tu písničku dala."Celá zkoprnělá sedím a Damienův hlas se zvolna rozplývá ně kde v pozadí.Ex? Ex sub? Ex."Jedna z těch patnácti?" vypáčím ze sebe."Ano.""Co se s ní stalo?""Skončili jsme to.""Proč?"Ježiši, na takový rozhovor je příliš brzy. Ale Christian se zdá uvolněný,dokonce šťastný, a co je podstatné - sdílný."Chtěla víc," řekne tiše, dokonce zadumaně, a nechá tu větu mezi námi viset is tím malým mocným slovem na jejím konci."A ty ne," odtuším, dřív než přiměju mozek, aby použil filtr, než to pustí ven.Sakra, chci to vůbec vědět?Zavrtí hlavou."Nikdy jsem nechtěl víc, dokud jsem nepotkal tebe."Zalapám po dechu, celá zmatená. Tohle jsem přece chtěla. On chce víc. On tochce taky! Má vnitřní bohyně skáče salto vzad z pódia a pak metá přemetystranou kolem celého stadionu. Nejsem v tom sama."Co se stalo s těmi ostatními čtrnácti?" vyzvídám.Ty bláho, on mluví - musím se chopit příležitosti."Chceš seznam? Rozvedeni, setnutá hlava, smrt?""No tak, vždyť nejsi Jindřich VIII.""Dobře, takže. Bez nějaké časové posloupnosti - dlouhodobý vztah jsem měljenom se čtyřmi ženami, kromě Eleny.""Eleny?""Pro tebe paní Robinsonová," zvedá jeden koutek do svého ta - jemnéhopoloúsměvu.Elena! No to mě podrž. Ten ďábel má jméno. A ke všemu zní tak cizokrajně.Hlavou mi bleskne obrázek nádherné, démonicky svůdné ženy s bledou kůží,tmavými vlasy a rudými rty. Zkrátka vím, že je krásná. Nebudu se tím zabývat.Nebudu se tím zabývat."A co se stalo s těmi čtyřmi?" ptám se, abych se nějak rozptý lila."Pořád stejně zvědavá, tak lačná po informacích, slečno Steeleová," stěžuje sihravě."No jistě, pane Kdy Máš Svou Periodu.""Anastasie - muži potřebují tyhle věci vědět.""Nepovídej.""Dobře, tak já je potřebuju vědět.""Proč?""Protože nechci, abys otěhotněla.""No to já taky ne! Aspoň ne v nejbližších letech."Christian vyplašeně zamžiká a pak se viditelně uvolní. Fajn, takže nechceděti. Jenom teď, nebo vůbec nikdy? Z jeho náhlé a nečekané otevřenosti mi jdehlava kolem. Možná je to tím, že je tak brzy ráno. Nebo je to místnímovzduším? Nebo vodou? Co bych tak dál chtěla vědět? Carpe Diem, Ano."Takže ty čtyři - co se s nimi stalo?" zopakuju."Jedna potkala někoho jiného. A ty ostatní. chtěly víc. Tehdy jsem ještě oněco takového nestál.""A ty zbylé?" přitlačím na pilu.Letmo se po mně ohlédne a pak jen zavrtí hlavou."Prostě to nefungovalo."Páni, to je mi najednou informací. Zavadím pohledem o zpětné zrcátko azahlédnu v něm, jak se za námi měkká růžová mísí s modrozelenou.Pronásleduje nás rozbřesk."Tak kam to jedeme?" ptám se a udiveně zírám z okna na dálnici 195.Jedeme na jih, to je všechno, co poznávám."Na jedno letiště.""Ale neletíme zpátky do Seattlu, že ne?" nezdaří se mi skrýt znepokojení vhlase. Ani jsem se nerozloučila s mámou. Ježkovy oči, vždyť nás čeká navečeři.Christian se zasměje. "Ne, Anastasie, jedeme se věnovat mé druhénejoblíbenější kratochvíli.""Druhé?" nechápavě nakrčím čelo."Jo. O té nejoblíbenější jsem ti říkal dnes ráno."Zamyšleně pozoruju jeho dokonalý profil a lámu si hlavu s tím, o čem tomluví."Brát si vás, slečno Steeleová. To je u mě na prvním místě. Brát si vásjakýmkoliv možným způsobem."Ou..."Na mém seznamu zábavných zvrhlých priorit je to taky dost vysoko,"podotýkám a rudnu."To jsem rád, že to slyším," zapřede svůdně."Takže, co na tom letišti?"Roztáhne rty do širokého úsměvu. "Plachtění."Ten výraz je mi vzdáleně povědomý. Už se o tom zmiňoval."Říkal jsem ti, že je to hon na svítání, Anastasie." Otáčí hla vu a zubí se namě právě ve chvíli, kdy ho navigace vyzývá, aby zabočil doprava k jakémusiseskupení technických staveb. Parkuje před velkou bílou budovou, na které seskví nápis: BRUNS - WICKSKÁ LETECKÁ ASOCIACE.Větroně! Poletíme větroněm?Vypíná motor."Jdeš do toho?" ptá se mě opatrně."Ty létáš?""Ano.""Určitě!" vyhrknu bez váhání. Uculí se na mě a letmo mě políbí."Další poprvé, slečno Steeleová," pronese, když vystupuje z auta.Další poprvé? Jak poprvé? To bude poprvé pilotovat kluzák? A kruci! Ale ne- vždyť říkal, že už to dělal. Samou úlevou vy dechnu.Christian obchází auto a otevírá mi dveře. Nebe nad námi získává narůžovělýnádech, jemně prosvítající mezi občasnými drobnými mráčky. Svítání je nám vpatách. Christian mě bere za ruku a odvádí kolem budovy na velkou asfaltovouplochu, kde parkuje několik letadel. Vedle nich postává muž s vyholenou hlavoua divokým pohledem a společnost mu dělá. Taylor.Taylor?! Copak se od něj Christian nehne na krok? Zářivě se na něj usměju aon mi to laskavě oplatí."Pane Greyi, toto je váš vlečný pilot, pan Mark Benson," před - stavuje hoTaylor. Christian s Bensonem si podávají ruce a zabředávají do konverzace,která zní strašně technicky - něco o rychlosti větru, jeho směrech a tak."Zdravím, Taylore," špitnu nesměle."Slečno Steeleová," kývne mi na pozdrav.Zamračím se na něj."Ano," opraví se. "Posledních pár dnů to s ním nebylo k vydržení. Jsemšťastný, že jsme tady," prohodí spiklenecky.Ale, to je mi novinka. Proč jako? Určitě ne kvůli mně! To je teda čtvrtek plnýodhalení! Musí to být určitě tou vodou tady v Savannah, že se tu tihle chlapi takrozvazují."Anastasie," vyzve mě Christian. "Pojď." Napřáhne ke mně ruku."Tak zatím" usměju se na Taylora, který mi bleskově zasalutuje a odcházízpátky na parkoviště."Pane Bensone, toto je má přítelkyně Anastasia Steeleová.""Těší mě,' zamumlám, když si potřásáme rukou.Benson mi věnuje oslňující úsměv."Nápodobně," odvětí. A já podle toho, jak to řekl, poznávám, že je Angličan.Když vkládám ruku do Christianovy dlaně, ucítím, jak mě v břiše zašimrározrušení. Páni... poletím větroněm! Následujeme Bensona přes letištní plochuaž k ranveji. On a Christian pokračují v konverzaci a já z ní vytuším aspoň topodstatné. My dva budeme v Blaníku L-23, který je, zdá se, lepší než L-13, ikdyž by se o tom dalo polemizovat. Benson poletí v Piper Pawnee. Tyhletahouny pilotuje už asi čtyři roky. No, to všechno mi nic moc neříká, ale stačí,když se podívám na Christiana a zjišťuju, jak je vzrušený, ve svém živlu. Tenpohled opravdu stojí za to.Naše letadlo je dlouhé a štíhlé, bílé s oranžovými pruhy. Má malý kokpit sedvěma sedadly za sebou a je připevněné dlouhým bílým lanem k obyčejnémumalému vrtulovému letadlu. Benson nám otevírá velký plexisklový kryt nadkokpitem, abychom do něj mohli nastoupit."Nejdřív ze všeho vám ale zapneme padák."Padák?!"To udělám sám," skáče mu do toho Christian a bere mu z rukou popruhypadáku. Benson se na něj chápavě zazubí."Jdu sehnat nějakou zátěž," prohlásí a zamíří ke svému letadlu."Ty mi rád nasazuješ popruhy, co?" zhodnotím suše."Ani si nedokážete představit, jak moc, slečno Steeleová. Tady, vlez si donich."Pokládám mu ruku na rameno a prostrkávám tam nohy. Nepatrně se přitomnapne, ale neucukne. Jakmile stojím v pásech, zvedá padák nahoru a já si honavlékám na ramena. Obratně mi utahuje všechny pásy."Tak, a je to," řekne měkce, ale oči se mu tak nějak zvláštně lesknou. "Máš usebe tu gumičku ze včerejška?" ptá se.Kývnu. "Chceš, abych si sepnula vlasy?""Ano."Rychle to udělám."A teď šup dovnitř," nařizuje mi vzápětí. Pořád je tak panovačný. Chystám sevyšplhat na zadní sedadlo."Ne, dopředu. Vzadu sedí pilot.""Ale to nic neuvidíš.""Uvidím toho dost," zasměje se. Nemyslím, že jsem ho někdy viděla takšťastného. Sice panovačný, ale šťastný.Škrábu se tam a sedám si do koženého sedadla. Je překvapivě pohodlné.Christian se nade mnou sklání a poutá mě k sedadlu. Přetahuje mi pásy přesramena, sahá po spodním, který mám mezi stehny, a všechny je zapíná dopřezky, kterou mám na břiše. Pak je ještě utahuje."Hmm, dvakrát v jednom ránu. Jsem šťastný muž," zašeptá a vlepí mirychlou pusu. "Nebudeme tam dlouho - dvacet třicet minut maximálně.Proudění není v tuhle raní dobu moc příznivé, na druhou stranu je teď nádherně.Doufám, že nejsi nervózní.""Natěšená." Doslova zazářím.Kde jsem jenom k tomu směšnému obličeji přišla? Vlastně. něco uvnitř měpřece jen umírá strachy - má vnitřní bohyně se schovává pod dekou za lenoškou."Tak dobře," oplácí mi úsměv, konečky prstů mi přejede po tváři a mizí zdohledu.Slyším a taky cítím, jak se souká za mě. Ovšemže mě připoutal tak pevně, žese nemůžu ani natočit, abych ho viděla. jak typické! Sedíme hrozně nízko uzemě. přede mnou je panel s ciferníky a páčkami a něco jako velká řadicí páka.Udržuju si od toho všeho uctivý odstup.Objevuje se rozesmátý Mark Benson a kontroluje mi pásy. Naklání se dovnitřa upevňuje něco k podlaze kokpitu. Myslím, že to bude ta zátěž."Jo, drží to. Plachtíte poprvé?" sonduje."Poprvé.""Budete nadšená.""Děkuju, pane Bensone.""Říkejte mi Mark." Pak se otáčí k Christianovi. "V pořádku?""Jo. Jdeme na to."Jsem tak ráda, že jsem ještě nic nejedla. Jsem hrozně rozrušená a nemyslím,že je můj žaludek stavěný na kombinaci jídla, vzrušení a létání. Už zase sevydávám do zručných rukou tohoto krásného muže. Mark zavírá náš poklop,přechází k letadlu před námi a nastupuje do něj.Vrtule Piperu se roztáčí a mně samou nervozitou skáče ža ludek do krku.Proboha... já to opravdu udělám. Mark pomalu vyráží na ranvej, a když se lanomezi námi napne, najednou poskočíme. Dáváme se do pohybu. Za sebou slyšímnějaký hovor z vysílačky. Myslím, že Mark mluví s věží - ale nerozumím tomu,co říká. Zároveň s tím, jak Piper nabírá rychlost, taky zrychluje - me. Už to snámi hrozně drncá, ale letadlo vpředu je pořád ještě na zemi. Ježiši, vzlétnemevůbec někdy? A náhle mi žaludek mizí z krku a řítí se volným pádem skrz méútroby až zpátky na zem - jsme ve vzduchu."A je to, bejby!" zakřičí za mnou Christian.Najednou se ocitáme v naší vlastní bublině, jen my dva. Všechno, co slyším,je kvílivé proudění vzduchu a vzdálený hukot motoru Piperu. Uvědomuju si, žeoběma rukama svírám sedačku tak pevně, až mi zbělely klouby. Letíme nazápad, do vnitrozemí, pryč od vycházejícího slunce. Nabíráme výšku, přelétámenad poli, lesy a domy a nad dálnicí, po které jsme přijeli.Bože, to je úžasný. Nad sebou máme jenom nebe. To světlo, co nás obklopuje,je úchvatné, rozptýlené do mnoha odstínů, a já si vzpomínám, jak José pořádmlel o "magické hodině" - denní době, kterou fotografové milují -, a tohle jeono. okamžik rozednění. A já se teď stávám jeho součástí, s Christianem.V té chvíli si vzpomínám na tu Josého výstavu. Hmm, budu o tom muset říctChristianovi. Na moment přemítám, jak asi za reaguje. Ale teď si s tím nebududělat starosti - teď, když si vychutnávám let.Jak stoupáme, uvolňuje se mi tlak v uších a země se vzdaluje víc a víc. Je tutakový klid. Úplně chápu, proč je nahoře tak rád. Pryč od mobilu a podobnýchvymožeností, které skýtá jeho práce.Ve vysílačce zapraská a já zaslechnu Marka, jak se zmiňuje o výšce tří tisícstop. Pane jo, to zní vysoko. Vrhám kontrolní po hled k zemi, ale už nedokážupořádně rozeznat, co je pod námi."Vypustit," zavelí Christian do vysílačky a najednou Piper mizí a ten pocittahu, který nám poskytoval, je pryč. A my se vznášíme. Vznášíme se nadGeorgií.U všech svátých, to je ale vzrůšo! Kluzák se naklání na jedno křídlo a začínáse otáčet, takže se obloukem vracíme směrem ke Slunci. Přesně jako Ikarus.Letím se dotknout slunce, ale Chris tian je tu se mnou, vede mě. Až se mizadrhne dech, když si to uvědomím. Kroužíme a kroužíme a ten výhled vtomhle ranním světle je opravdu působivý."Pořádně se drž!" zakřičí a vzápětí se znovu nakláníme a klesáme - jenžetentokrát to Christian nezarazí. Najednou jsem hlavou dolů a skrz vršek kokpituse dívám na zem.Zaječím, automaticky vystřelím paže vzhůru a roztažené prsty připlácnu naplexisklo, aby mě zachránily před pádem. Slyším, jak se za mnou Christianchechtá. Mizera jeden! Ale jeho radost je nakažlivá, a tak se rozesměju taky,zatímco on vrací letadlo do přirozené polohy."Ted jsem ráda, že jsem nesnídala!" zakřičím na něj."Jo, zpětně vzato, je to dobře, protože se to chystám udělat zas."A nechává kluzák znovu klesat, dokud nejsme zase obráceně. Tentokrát,protože už jsem na to připravená, se chytám za popruhy, ale stejně se u tohokřením a hihňám jako blázen. Christian nás zase vrací hlavou vzhůru."Krásný, co?" zavolá."To jo."A tak letíme, ve světle časného rána se majestátně vznášíme povětřím anasloucháme jen větru a tichu. Kdo by chtěl víc?"Vidíš ten knipl před sebou?" zahaleká na mě znovu.Podívám se na páku, co se mi lehce pohybuje mezi nohama. Ach ne, kam tímmíří?"Chytni ho."A do háje. On mě chce přinutit pilotovat letadlo. To ne!"No tak, Anastasie, vezmi to do rukou," naléhá důrazněji.Váhavě to sevřu v dlaních a ucítím chvění a pohyby, které nejspíš způsobujekormidlo a klapky, nebo co vlastně tohle letadlo drží ve vzduchu."Chytni to pořádně. drž to v klidu. Vidíš před sebou ten budík uprostřed?Musíš tu ručičku udržet na středu."Srdce mám až v krku. No to mě podrž! Já letím s kluzákem! Já plachtím!"Šikovná holka," chválí mě Christian spokojeně."Jsem ohromená, že jsi mi přenechal kontrolu," zahulákám zpátky."To byste koukala, co všechno bych vás nechal dělat, slečno Steeleová. A teďuž mi to vrať."Když ucítím, jak se ta páka náhle pohne, pouštím ji. Teď krouživě klesáme oněco víc a mně znovu praská v uších. Země se přibližuje a vypadá to, jakobychom do ní měli každou chvíli narazit. Ježkovy zraky, to je strašidelný."BMA, tady BG N Papa tři alfa, klesáme po větru na levou ranvej sedm dotrávy, BMA." Z Christiana čiší jeho obvyklé autoritativní já. Z věže mu něcoskřehotají zpátky do vysílačky, ale já nerozumím, co říkají. V širokém obloukuse pomalu snášíme k zemi. Už vidím letiště a přistávací pruhy, právě znovupřelétáme nad dálnicí 1-95."Teď se drž, bejby. Bude to trochu drncat."Po následujícím oblouku rychle klesáme a najednou s tupým žuchnutímdosedáme a řítíme se dál trávou - no pane jo. V té znepokojivé rychlosti, kterouuháníme po zemi, mi doslova cvakají zuby o sebe. A konečně zastavujeme.Letadlo se měkce zhoupne a naléhá na pravé křídlo. Nabírám si do plic pořádnýdoušek vzduchu. Christian se mezitím naklání a otevírá poklop kabiny, souká seven a protahuje se."Tak jaké to bylo?" chce vědět a oči mu září vzrušením jako dva blyštivédiamanty. Sklání se ke mně, aby mě rozepnul."Bylo to mimořádné. Děkuju," zašeptám."Bylo to něco víc?" ptá se tiše se stopou naděje v hlase."Bylo to mnohem víc," vydechnu a on se uculí."Tak pojď." Podává mi ruku a já se škrábu z kokpitu.Jakmile jsem venku, prudce mě uchvátí a přitiskne na sebe. Najednou máruku v mých vlasech, tahá za ně, až se mi hlava zaklání dozadu. Druhou rukoumi sjíždí dolů po zádech. Jazykem mi vráží do úst a líbá mě - dlouze, tvrdě avášnivě. Vnímám jeho hrubnoucí dech, jeho touhu... a taky jeho hmatatelnévzrušení. Pro všechno na světě, vždyť jsme na poli. Ale co, je mi to jedno. Rucesi zaplétám do jeho vlasů, táhnu ho za ně k sobě. Chci ho, tady a teď, na téhlezemi. Prudce se ode mě odtrhne a zůstává na mě hledět. Oči zastřené a zároveňprozářené tím ranním světlem, plné syrové arogantní smyslnosti. Páni. Až mi tobere dech."Snídaně," zachraptí a zní přitom neuvěřitelně smyslně.Jak to dělá, že šunka s vejci zní jako zakázané ovoce? Tomu se vskutku říkáumění. Otáčí se, bere mě za ruku a společně vyráží me k autu."A co ten kluzák?""Někdo už se o něj postará," utrousí lhostejně. "My se teď najíme," pronesenekompromisně.Jídlo! Mluví o jídle, když všechno, co chci, je on?!"Tak už pojď," usměje se.Takhle jsem ho opravdu ještě neviděla, a že je radost na něj pohledět.Přistihuju se, jak vedle něj kráčím, ruku v ruce, s přihlouplým úsměvem natváři. Jako když mi bylo deset a já strávila celý den v Disneylandu s Rayem. Bylto skvělý den a tenhle se zřejmě vyvine podobně.Sedíme v autě a vracíme se zpátky po dálnici, když mi zapípá upomínka namobilu. No jo. moje pilulka."Co to bylo?" zeptá se Christian a zvědavě se po mně podívá.Zalovím ve své kabelce, abych našla platíčko."Upomínka na prášky," zamumlám a zčervenám.Zavlní se mu rty."To je dobře, skvělá práce. Nenávidím kondomy."Rudnu ještě víc. On je pořád stejně povýšenecký."Líbilo se mi, když jsi mě představil Markovi jako svou přítelkyni,"podotýkám."A nejsi snad?" tázavě zvedá obočí."Jsem? Myslela jsem, že jsi chtěl mít sub.""To jsem chtěl, Anastasie. A pořád chci. Ale už jsem ti říkal, že chci takyvíc."Božínku. On se k tomu pořád vrací - naděje, která ve mně díky tomu vzklíčí,mi skoro vyráží dech."Jsem strašně šťastná, že chceš víc," zašeptám."Chceme se potěšit vzájemně, slečno Steeleová," uculí se a zajíždí předInternational House of Pancakes."IHOP?" zakřením se na něj. Kdo by to jenom řekl? Christian Grey v IHOP.Je půl deváté ráno, ale v restauraci je klid. Je to tu cítit máslem, smažením adezinfekcí. Hmm, to není právě lákavé aroma. Christian mě přivádí k jedné zkójí."Tady bych tě teda nikdy nečekala," přiznávám, když si sedáme."Táta nás do jedné z nich brával pokaždé, když byla máma na lékařskékonferenci. Bylo to naše tajemství," pousměje se a v očích mu zatančí poťouchléjiskřičky. Když si vybírá z menu, prohrábne si neposedné vlasy rukou.Ach jo, to já chci zajet prsty do těch vlasů. Beru si jídelní lístek a pročítám ho;zjišťuju, že umírám hlady."Už vím, co chci," vydechne najednou hlubokým, zhrublým hlasem.Zvedám oči a zjišťuju, že mě propaluje pohledem. tím pohledem, který midokáže napnout všechny svaly v podbřišku jako struny a zkrátit dech. Jeho očidoslova doutnají. Do háje. Nedokážu od něj odtrhnout pohled, krev v žilách mizpívá, odpovídá na jeho volání."Chci to samé, co ty," zašeptám.Prudce se nadechne."Tady?" zeptá se vyzývavě a nakrčí čelo. Na rtech mu pohrává šibalskýúsměv, mezi zuby tiskne špičku jazyka.Ty bláho... sex v IHOPu. Christianův výraz se mění, stává se temněj ším."Přestaň si kousat ten ret," nařizuje mi. "Ne teď, ne tady." Na okamžik muzdrsní pohled a vypadá přitom úchvatně nebezpečně. "Tady si tě vzít nemůžu,tak mě nesváděj.""Ahoj, jmenuju se Leandra. Můžu pro vás. ehm. dva. ehm. dnes po ránu.něco.?" Leandřin hlas pozvolna klesá a sotva doklopýtá za jejími slovy, když sejí do zorného pole dostane pan Nádherný sedící naproti mně. Holka zrudne jakorak a já k ní pocítím sotva patrnou špetku sympatie, protože on mi tohle dělápořád. Navíc mi její přítomnost umožňuje na chvilku uniknout z dosahu jehosmyslného pohledu."Anastasie?" upomíná mě Christian, aniž by Leandře věnoval za mákpozornosti. A nemyslím, že by byl kdokoliv schopen vmáčknout do mého jménatolik chlípnosti, kolik jí tam dostal on v tom jediném okamžiku. Ztěžka polknu azadoufám, že se nepropracuju až k takové barvě, jakou má chudák Leandra."Už jsem ti říkala, že chci to samé, co ty," pronesu sametovým, nízkoposazeným hlasem a on vypadá, že mě tím pohledem každou chvíli sní. Achbože, má vnitřní bohyně právě omdlela. Jsem vůbec schopná tu hru uhrát?Leandra těká pohledem ze mě na něj a zase zpátky. Má už prakticky stejnoubarvu jako její zářivě rusé vlasy."Nechcete vy dva ještě minutku, abyste si vybrali?""Ne. My víme, co chceme." Christianovy rty se zvlní do nepatrného hříšnéhoúsměvu."Dáme si dvakrát Originální palačinky z podmáslí s javorovým sirupem a ktomu plátek slaniny, dva pomerančové džusy, jednu kávu s odstředěnýmmlékem a jeden čaj English Breakfast, j estli ho máte," objednává, aniž by odemě odlepil oči."Děkuju, pane. Bude to všechno?" špitne Leandra a snaží se přitom dívatvšude možně, jen ne na nás. Oba najednou se na ni zadíváme a ona znovunabere sytě rudou barvu a překotně mizí z našeho dosahu."Vidíš, to prostě není fér." Zapichuju pohled do umakartové desky stolu, nakteré si prstem kreslím obrazce, a snažím se znít nenuceně."Co není fér?""To, jak odzbrojuješ lidi. Ženy. Mě.""Já tě odzbrojuju?"Odfrknu si. "Neustále.""Jsou to jenom pohledy, Anastasie," broukne mírně."Ne, Christiane, je to mnohem víc než pohledy."Svraští obočí."To vy mě odzbrojujete, slečno Steeleová. Ta tvoje nevinnost. Proniká do měskrz všechno to svinstvo.""To je ten důvod, proč jsi změnil názor?""Jak, změnil názor?""No - na. ehm. na nás."Přemýšlivě si promne bradu dlouhými zručnými prsty."Nemyslím, že jsem tak docela změnil názor. Musíme jen jinak definovatnaše podmínky, jinými slovy - posunout hranice. Může nám to fungovat, tímjsem si jistý. Chci tvou submisi v herně. Potrestám tě, když nebudeš dodržovatpravidla. A všechno ostatní. by mohlo být předmětem diskuse. To jsou mépodmínky, slečno Steeleová. Co o tom soudíte?""Takže s tebou budu moct spát? Ve tvé posteli?""To bys chtěla?""Ano.""Dobře, souhlasím. Mimoto, spím velmi dobře, když jsi v mé posteli. Netušiljsem, že bych mohl," zamyšleně nakrčí čelo a zakolísá mu hlas."Měla jsem strach, že mě opustíš, když s tím vším nebudu souhlasit," kuňknu."Já nikam nejdu, Anastasie. A kromě toho." odmlčí se a po krátkém přemítánídodává: "Řídíme se tvým doporučením, tvou definicí: kompromis. Poslalas mito mailem. Zatím to na mě zabírá.""Jsem šťastná, že chceš víc," pípnu nesměle."Já vím.""Jak to, že to víš?""Věř mi. Prostě to vím," uculí se potutelně. On mi něco tají. Ale co?V tu chvíli přichází Leandra se snídaní a naše konverzace umlká. Zakručí mi vbřiše a já si znovu uvědomuju, jak jsem vyhladovělá. Christian pak snesnesitelně uspokojeným výrazem sleduje, jak vymetám všechno, co mám natalíři."Smím se o to postarat?" ptám se ho potom."O co - postarat?""Zaplatit za to jídlo."Odfrkne si."To teda nesmíš," ušklíbne se."Prosím. Přeju si to."Zamračí se na mě."To už bys mě tu mohla rovnou vykleštit.""Tohle je pravděpodobně jediné místo, kde si můžu do volit zaplatit.""Anastasie, oceňuju tvou snahu. Opravdu. Ale ne."Našpulím se."Nemrač se na mě," pohrozí mi a v očích mu zlověstně zablýskne.Samozřejmě že se mě nezeptá na adresu mé mámy. Už ji totiž zná, maniakjeden. Když zastaví před domem, ani to nekomentuju. Co bych tím získala?"Nechceš jít dál?" optám se nesměle."Musím pracovat, Anastasie, ale večer budu zpátky. V kolik to bylo?"Snažím se ignorovat nevítaný nápor zklamání. Proč jen chci trávit každičkouminutu s tímhle sexy panovačným bohem? Ach ano, protože ho miluju. A navícumí létat."Děkuju. za to víc.""Potěšení je na mé straně, Anastasie.'1 Políbí mě a já přitom vdechnu jehotypickou svěží vůni."Uvidíme se později.""Zkus mě zastavit," zašeptá.Mávnu na něj a on vyráží proti georgijskému slunci. Stále mám na sobě jehomikinu a taky spodky. a je mi vedro.Máma je v kuchyni a panikaří. Nestává se jí každý den, že hostímultimilionáře, takže je kvůli tomu pěkně vystresovaná."Jak je, zlato?" vychrlí na mě a já rudnu, protože je mi jasné, že musí vědět,co jsem dělala minulou noc."Jsem v pohodě. Christian mě dnes ráno vzal na kluzák." Doufám, že tahlenová informace odvede její pozornost jinam."Na kluzák? Do toho malého letadla bez motoru? Na takový kluzák?"Kývnu."Páni."A došla jí slova - to je u mámy novinka. Zůstává na mě oněměle zírat, alenakonec se vzpamatovává a pokračuje v původním výslechu."Tak jaká byla noc? Promluvili jste si?"Ježkovy oči. Nepochybně jsem úplně šarlatová."Povídali jsme si. včera večer i dnes ráno. Už se to zlepšuje.""To je dobře." Obrací svou pozornost zpátky ke čtyřem kuchařským knihám,které si otevřela na stole."Mami. jestli chceš, můžu na večer uvařit já.""Ach, zlatíčko, to je od tebe moc milé, ale chci to udělat sama.""Jak chceš," udělám na ni obličej. Moc dobře vím, že vaří stylem vraž tam,co najdeš. Ale třeba se od té doby, co se s Bobem přestěhovali do Savannah,zdokonalila. Byly časy, kdy bych si netroufla kohokoliv vystavit jejímukuchařskému umění. Dokonce ani - honem, koho nenávidím? Ach, ano - paníRobinsonovou - Elenu. Tak tu možná jo. Setkám se vůbec někdy s tou prokletouženskou?Rozhoduju se, že ještě pošlu Christianovi rychlé poděkování.Od: Anastasia SteeleováPředmět: Plachtění jako protiklad Plácání Datum:2.6.2011, 10:20 EST Komu: Christian GreyNěkdy dokážeš holce připravit skvělé chvilky.Děkuju, Ana xOd: Christian Grey Předmět: Plachtění versus PlácáníDatum: 2.6.2011, 10:24 EST Komu: Anastasia SteeleováDávám přednost obojímu před Tvým chrápáním.Taky jsem si to užil. Ale to já vždycky, když jsem s Tebou.Christian GreyVýkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.Od: Anastasia Steeleová Předmět: CHRÁPANÍ Datum:2.6.2011, 10:26 EST Komu: Christian GreyJÁ NECHRÁPU. A jestli jo, je od Tebe velmi nezdvořilé to zdůrazňovat.Vy nejste žádný gentleman, pane Greyi! Uvědomte si, že se nacházíte vestátě Konfederace!AnaOd: Christian Grey Předmět: SomnilokvieDatum: 2.6.2011, 10:28 EST Komu: Anastasia SteeleováNikdy jsem netvrdil, že jsem gentleman, Anastasie. Myslím, že jsem Titento fakt demonstroval nesčetněkrát. A ta Tvá VELKÁ písmena měnezastraší. Ale přiznám se k malé nevinné lži: ne - nechrápeš, zato mluvíšze spaní. A je to vskutku fascinující.Kam se podělo mé x?Christian GreyVýkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.Do háje. O tom, že mluvím ze spaní, vím. Kate se mi o tom zmiňovala dostčasto. Co jsem kčertu říkala? Ale ne...Od: Anastasia Steeleová Předmět: Tak ven s tímDatum: 2.6.2011, 10:32 EST Komu: Christian GreyJsi pěkný nezdvořák a ničema - zcela určitě ne gentleman.Takže... co jsem říkala? Žádné další x, dokud nepromluvíš!Od: Christian GreyPředmět: Šípková (a upovídaná) Růženka Datum: 2.6.2011,10:35 EST Komu: Anastasia SteeleováKdybych o tom mluvil, bylo by to ode mě krajně nezdvořilé - za to už jsembyl jednou pokárán.Ale pokud se budeš chovat slušně, možná ti to řeknu dnes večer. Teď užmusím vyrazit na obchodní schůzku.Pozdějc, bejby.Christian GreyVýkonný ředitel, nezdvořák a ničema GreyEnterprises Holdings s.r.o.Jak chce! Až do večera ode mě neuvidí ani řádku, vypěním. Ježiši, co když jsemmu ve spánku řekla, že ho nenávidím? Nebo hůř, že ho miluju?! Eh, doufám, žene. Nejsem připravená mu takovou věc říct. A jsem si jistá, že on nenípřipravený to slyšet. Pokud to vůbec kdy bude chtít slyšet. Zamračím se napočítač a učiním rozhodnutí, že ať už máma vaří cokoliv, upeču k tomu chleba,abych si vybila frustraci při hnětení těsta.Máma připravuje polévku gaspačo a grilování - steaky marinované volivovém oleji, česneku a citronu. Christian má maso rád, tohle je navícjednoduché a Bob se nabídl, že samotné grilování obstará. Co jenom ti chlapi natom ohni vidí? rozjímám, zatímco s nákupním vozíkem vlaju v máminýchstopách po supermarketu. Ve chvíli, kdy procházíme kolem regálů s masem,zazvoní mi mobil. Rychle ho lovím, protože si myslím, že by to mohl býtChristian. Jenže tohle číslo neznám."Haló?" ohlašuju se se zatajeným dechem."To je Anastasia Steeleová?""Ano.""Tady Elisabeth Morganová ze SIP.""Eh - zdravím. ""Rádi bychom vám nabídli to místo stážistky u pana Jacka Hydea. Uvítalibychom, kdybyste mohla nastoupit v pondělí.""Páni. To je skvělé. Děkuju!""Jste obeznámena s finančními podmínkami?""Ano. Jsem. to je - chci říct, že vaši nabídku přijímám. Strašně ráda pro vásbudu pracovat.""Skvělé. Uvidíme se tedy v pondělí, v půl deváté?""Ano. uvidíme. Na shledanou. A děkuju."Celá se na mámu rozzářím."Máš práci?"Rozjařené zakývám hlavou a ona mě uprostřed obchodu drtivě obejme."Gratuluju, miláčku! Musíme koupit šampaňské!" Tleská a u toho poskakuje.Její čtyřicet dva, nebo dvanáct?Podívám se na displej mobilu a zamračím se - je tam zmeškaný hovor odChristiana. On mi obvykle nevolá. Hned ho vytáčím zpátky."Anastasie," zvedá to okamžitě."Ahoj," zdravím ho tiše."Musím se vrátit do Seattlu. Něco se tam přihodilo. Už jsem na cestě doHilton Head. Omluv mě, prosím, u své mámy- tu večeři nestihnu." Zní, jako by byl na nějakém obchodním jednání."Doufám, že to není nic vážného.""Musím se postarat o jistou situaci. Uvidíme se zítra. Pošlu Taylora, aby těvyzvedl na letišti, kdybych nemohl sám." Zní tak chladně. Dokonce rozzlobeně.Ale snad poprvé mě hned nenapadá, že je to kvůli mně."Tak dobře. Doufám, že tu situaci vyřešíš. A šťastný let.""Tobě taky, bejby," vydechne a s těmi slovy se na okamžik vrací můjChristian. Pak hned zavěšuje.Ale ne. Poslední "situace", o kterou se postaral, bylo moje pa - nenství.Ježkovy zraky, doufám, že to není něco takového. Zůstávám zírat na mámu. Jejípředešlý jásot se přetavil ve znepokojení."Jde o Christiana, musí se vrátit do Seattlu. Omlouvá se.""Ách! To je taková škoda, zlato. Ale stejně můžeme grilovat. A teď máme ico slavit - tvou novou práci! Musíš mi o tom všechno vyprávět."Pozdě odpoledne ležíme s mámou u bazénu. Máma se prorelaxovala až do svésoučasné horizontální polohy. teď, když pan Megabohatý nedorazí na večeři.Jak se vyhřívám na slunci a usilovně se snažím chytit nějakou barvu, přemýšlímo včerejším večeru a dnešní snídani. Přemýšlím o Christianovi. Ještě se minepodařilo zbavit se toho směšného připitomělého úsměvu. Rozlévá se mi potváři, nechtěný a znepokojující, pokaždé, když si vybavím něco, o čem jsmemluvili, co jsme dělali. co dělal on.Zdá se, že se jeho postoj diametrálně změnil. On to sice popírá, ale. najednoupřipouští, že taky chce víc. Co se změnilo? Co se stalo po tom, kdy poslal tendlouhý mail, a předtím, než jsme se včera setkali? Co dělal? A náhle si prudcesedám a skoro si vy lévám sodovku. On byl na večeři. s ní. S Elenou.Kruci!Když si to uvědomím, zamrazí mě v zátylku. Řekla mu snad něco? Ach jo.být tak muškou na zdi během té jejich večeře. Mohla bych přistát v její polévcenebo ve skleničce s vínem a udusit ji."Děje se něco, Ano?" osloví mě máma, vytržená ze své nečin nosti."Právě mi něco došlo, mami. Kolik je hodin?""Kolem půl sedmé, zlato."Hmm. to asi ještě nepřistál. Můžu se ho zeptat? Měla bych se ho zeptat?Třeba s tím ona nemá nic společného. Vroucně si přeju, aby neměla. A co jsemto vlastně říkala z toho spaní? Určitě to byla nějaká blbost. nějaká neuhlídanápoznámka, zatímco jsem o něm snila, hádám. No, ať už ho k tomu přimělocokoliv, doufám, že ta změna vychází z jeho nitra, ne od ní.V tom příšerném vedru se asi rozteču. Potřebuju se znovu osvěžit v bazénu.Když se chystám do postele, zapínám počítač. Po Christianovi jako by se slehlazem. Ani slovíčko, že šťastně přistál.Od: Anastasia Steeleová Předmět: Šťastný přílet?Datum: 2.6. 2011,22:32 EST Komu: Christian GreyDrahý pane,dejte mi prosím vědět, jestli jste dorazil v pořádku. Začínám si dělatstarosti. Myslím na Vás.Vaše Ana xO tři minuty později slyším příchozí e -mail. Od: Christian Grey Předmět:OmluvaDatum: 2.6.20II, 19:36 Komu: Anastasia SteeleováDrahá slečno Steeleová,dorazil jsem v pořádku. Přijměte prosím mou omluvu, že jsem Vám o tomnedal vědět.Nechci, abyste si kvůli mně dělala starosti. Pomyšlení, že Vám na mně takzáleží, mě hřeje u srdce.Také na Vás myslím a jako vždy - už se těším, až Vás zítra uvidím.Christian GreyVýkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.Povzdychnu si. Už zase ta jeho formálnost.Od: Anastasia Steeleová Předmět: Situace Datum: 2. 6.2011,22:40 EST Komu: Christian GreyDrahý pane Greyi,myslím, že je zcela zjevné, že mi na Vás velmi záleží. Jak o tom můžetepochybovat?Doufám, že máte tu "situaci" pevně v rukách.Vaše Ana xP.S.:Tak povíš mi, co jsem říkala ze spaní?Od: Christian Grey Předmět: Odmítám vypovídatDatum: 2. 6.2011, 19:45 Komu: Anastasia SteeleováDrahá slečno Steeleová,moc se mi líbí, že Vám na mně záleží. Zdejší "situace" zatím nenívyřešena. Co se týče Vašeho P.S., odpověď zní - Ne.Christian GreyVýkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.Od: Anastasia SteeleováPředmět: Odvolávám se na náhlé pominutí smyslůDatum: 2.6. 2011,22:48 EST Komu: Christian GreyDoufám, že ses dobře bavil. Ale měl bys vědět, že nemohu přijmoutodpovědnost za to, co vypouštím z úst, když nejsem při vědomí. Vlastně simyslím, že jsi mě pravděpodobně přeslechl. Muž Tvého pokročilého věkuuž jistě trpí lehkou hluchotou.Od: Christian Grey Předmět: Přiznávám vinu Datum:2.6.2011, 19:52 Komu: Anastasia SteeleováDrahá slečno Steeleová,promiňte, mohla byste mluvit nahlas? Vůbec Vás neslyším. ChristianGreyVýkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.Od: Anastasia SteeleováPředmět: Ještě jednou se odvolávám na náhlé pominutí smyslů Datum: 2.6. 2011,22:54 EST Komu: Christian Grey Přivádíš mě k šílenství.Od: Christian Grey Předmět:To doufám.Datum: 2.6.2011, 19:59 Komu: Anastasia SteeleováDrahá slečno Steeleová,přesně to mám v úmyslu udělat v pátek večer ve své herně. A už se na tomoc těším ©Christian GreyVýkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.Od: Anastasia Steeleová Předmět: Grrrrr Datum: 2. 6. 2011,23:02 ESTJsem na Vás oficiálně naštvaná. Dobrou noc.Slečna A. R. SteeleováOd: Christian Grey Předmět: Divoká kočka Datum: 2. 6.2011,20:05 Komu: Anastasia Steeleová Vy na mě vrčíte,slečno Steeleová?Pro takové, jako jste Vy, mám v držení speciální kočku.Christian GreyVýkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.Speciální kočku? V jeho bytě jsem nikdy žádnou neviděla. Ne, už muneodpovím. Uf, někdy dokáže být tak nesnesitelný. Padesát odstínůnesnesitelnosti. Zalézám si do postele a vleže na zádech čekám, až si očipřivyknou tmě. A pak zaslechnu další pinknutí z počítače. Nejdu se tam podívat.Ne, rozhodně ne. Ne, nejdu se na to podívat. Tss! Jako ten blázen - nedokážuodolat vábení slov Christiana Greye.Od: Christian Grey Předmět: Cos říkala ze spaníDatum: 2. 6. 2011,20:20 Komu: Anastasia SteeleováAnastasie,byl bych radši, kdybys ta slova, která pronášíš ze spaní, říkala, když jsipři vědomí - a proto ti to neřeknu.Jdi spát. Potřebuješ být odpočatá na to, co s Tebou hodlám zítra dělat.Christian GreyVýkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.Ach ne. Co jsem v tom spánku říkala? Je to tak zlé, jak jsem si myslela, teď užjsem si jistá.